Bravenec
Informační systémy
Fvwm
Úvod
V internetových časopisech se objevují ohlasy a recenze na různé okenní manažery - každý manažer má pro svého uživatele nějakou významnou vlastnost. Některé manažery se snaží přibližovat svým chováním tomu, nač je uživatel zvyklý z MS Windows (nebudeme si namlouvat, že k Linuxu se dnes průměrný člověk dostane jinak než trnitou cestou právě přes MS Windows). Jiné manažery zahazují veškerý balast a snaží se nabídnout uživateli jen minimum funkcí a neobtěžovat jej vymoženostmi, které stejně nepotřebuje a nikdy je nevyužije a důraz kladou na jednoduchost používání a nastavení.
Přiznám se, že nemám příliš jasno v tom, jaká je architektura prostředí KDE či Gnome (nic z toho nepoužívám). Nechci rozpoutat v diskusi pod článkem žádné hádky, ale mám pocit, že KDE a Gnome je cosi více - funkce se mírně přelévaji z jedné servisní aplikace na druhou. Težko by se provozovalo některé z těchto integrovaných prostředí bez lišty, správce souborů, manažeru ikonek na ploše a dalších cingrlátek.
Nadhodím zde i kacířskou myšlenku, za kterou určitě někdo poběží se sirkou, aby pode mnou zapálil hranici: mnoho uživatelů v podnikovém prostředí žádné integrované prostředí nepotřebuje, překáží jim v práci. Fvwm v minimální dobře provedené konfiguraci může být to nejlepší, co jim lze nabídnout. Dovedu si živě představit například mistra ve výrobní lince, kterak startuje KDE, aby mohl v intranetové aplikaci vyplnit pracovní výkazy svých podřízených... a přitom si smázne z plochy ikonku "Pracovní výkazy" a při pátrání po ikonce přejmenuje ještě adresář ".kde" na ".nikde". Pomocí fvwm můžeme takovému uživateli nabídnout pouze to co potřebuje a nemusíme mít obavy z toho, že může v počítači pomocí nepotřebných nástrojů napáchat nějaké nehezké škody.
Z původních disket, ze kterých jsem před deseti lety instaloval Slackware 1.2, zůstaly čitelné už jen nálepky. Dnes už vám tedy nedovedu přesně říci, se kterou verzí fvwm jsem se seznámil poprvé - asi to bylo ještě něco před verzí 1.12b (což je tuším poslední verze v jedničkové řadě).
Nevím, kdo od koho opisoval, ale standardní konfigurace, dodávaná tehdy s fvwm, byla nastavená tak, aby se chování fvwm co nejvíce přibližovalo prostředí Motif - a prapodivnou shodou okolností i tehdy ještě populární grafické nadstavbě MS Windows 3.1 (zato jsem nikdy nevysledoval tak nápadnou podobu mezi MS Windows a Applem, i když v té době se o tom hodně mluvilo a mluví se dodnes).
Fvwm lze už od začátků kofigurovat a upravovat velmi rozmanitými způsoby - od standardní konfigurace jsem se přes konfiguraci s mnohotlačítkovými panely, obrazovkami a přitroublými zvuky dopracoval až k nenápadné konfiguraci oplývající naopak velkým množstvím klávesových a myších zkratek. Moje pracovní prostředí se tak sice stalo zcela nepoužitelným pro kohokoliv jiného, ale naštěstí tak jako mnoho dalšího v Linuxu, lze i fvwm nastavit pro každého uživatele zvlášť.
Fvwm se konfiguruje jediným textovým souborem. Při konfiguraci okenního manažeru neustále upravuji deset let starý soubor a i když se jeho architektura s přechodem na verzi 2 výrazně změnila, je docela dobře možné, že některé jeho bajty jsou ještě stále původní - ročník 1994. (Originální určitě nejsou elementární částice magnetismu, takzvané magnetrony a jejich méně výkonní příbuzní klystrony, protože během té doby jsem několikrát vyměnil disk.)
Na prvním obrázku můžete vidět úvodní obrazovku, která mě přivítá ihned po přihlášení. Práci obvykle zahajuju dvojitým kliknutím kdekoliv na ploše - startem shellu v okně xtermu.
Fvwm × Fvwm2
První verze měla poněkud odlišnou strukturu konfiguračních souborů. Verze řady jedna měly například pevně dané pořadí jednotlivých konfiguračních příkazů. Protože konfigurační soubory byly navzájem nekompatibilní, přidala se do názvů souborů, tak i samotného fvwm číslice 2. Dnes už je verze 1 skutečně historická, ale číslice 2 v názvu dnešního fvwm zůstala.
Struktura, procesy
Fvwm je modulární okenní manažer. Samotný proces, běžící v systému pod názvem fvwm2, se stará skutečně pouze o vzhled a chování oken, případně o jednoduchá menu. Veškeré další funkce jsou poskytovány různými moduly, které jsou ve skutečném prostředí operačního systému tvořeny samostatnými procesy.
Obsah okna samozřejmě měnit nelze - nebylo by příliš příjemné, kdyby se konfigurací okenního manažeru daly změnit zobrazované zůstatky na účtu v internetovém bankovnictví běžícím v Mozille. Měnit lze ale velkou většinu vlastností rámečků kolem oken. Lze nastavit barvy, počet, vzhled a umístění tlačítek, reakce okna na nejrůznější události (kliknutí myší), reakce prostředí na různé události na prázdné ploše. Některým oknům lze vyrobit rámečky tenké, některým oknům lze vyrobit rámečky tlusté, některým oknům lze rámečky zrušit úplně. Jinou odezvu lze nastavit na jedno kliknutí, jinou na dvojité kliknutí, jinou na kliknutí některým dalším tlačítkem myši. Moderní počítačový hlodavec má tři tlačítka a kolečko, kterým se může točit nahoru nebo dolů. V kombinaci s různě stištěnými klávesami Alt, Shift a Ctrl tak nabízí obyčejná myš netušeně bohatý jazyk - a všemu tomu může fvwm rozumět.
Moduly doplňují fvwm o další funkce - přepínání obrazovek, tlačítko "Start" i s příbuzenstvem, animace, zvuky, formuláře, seznam oken a mnoho dalšího.
Umístění konfiguračních souborů
Systémová konfigurace je normálně umístěná v souboru /etc/X11/fvmw/system.fvwmrc. Tímto souborem se řídí chování fvwm pro celý systém. Mimo to si každý uživatel může vytvořit vlastní konfigurační soubor .fvwm2rc ve svém domácím adresáři. Každý uživatel tak může mít vytvořenou svou vlastní, originální konfiguraci.
Ukázky konfigurace
Konfigurace fvwm není zcela triviální. Popsat chování celého okenního systému může být zdlouhavá a frustrující práce. V distribučním balíčku mého systému (RH8) jsou proto příklady konfigurace v adresáři /usr/X11R6/share/fvwm2. Než se zaboříte do manuálových stránek a marných pokusů, je dobré prostudovat tyto ukázky - zvláště dokumentace k některým modulům je velice strohá a fungující příklad vám může podstatným způsobem pomoci.
Instalace
O instalaci se nebudu příliš rozepisovat. Pro některé distribuce seženete binární balíčky - tam je instalace primitivní, v jiných distribucích je třeba fvwm přeložit. Problém může být pro neznalého začlenění do systému. Pravděpodobně nejjednodušším řešením je vytvoření souboru .xinitrc v domácím adresáři uživatele:
#!/bin/bash exec fvwm2
Odkazy
Na závěr
Protože černá úvodní obrazovka s běžícími hodinami vám toho asi příliš neřekne, nakonec ještě jeden obrázek mé normální pracovní plochy. Předtím bych rád ještě jednou upozornil, že fvwm lze nakonfigurovat velice různorodě a že neexistuje žádný typický vzhled či chování, o kterém by se dalo jednoznačně prohlásit "Jo, tohle je fvwm!"
Tolik dnes na úvod stačilo. V příštím díle seriálu si ukážeme, jakým způsobem lze vytvořit jednoduchou konfiguraci.